Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Prosinec 2011

Školní lásky

Nějak nám ve škole v tom adventu kvete lásky květ, jako kdyby máj byl.
Honza z osmičky zapomene vyzvednout svoji sestřičku z družiny, prý má myšlenky u Báry… No, budiž mu prominuto, Bára s kluky pěkně mává a jak pozoruji o přestávkách, nemá z ní „hlavu v pejru“ jen on.
Po obědě pláče Pavlínka, že s ní nechce jít ve dvojici Petřík a ona ho má tak ráda.
Druhačka Stázinka si mi stěžuje, že už se s tím Fandou rozvedla, protože je přííííííšernej.

Za okny se rychle tmí a já poklízím nahromaděné věci z mého pracovního stolu, Erik tu má obrázek pro babičku, čí je asi ten zámek od šatní skříňky, třídím šablony, vystřihovánky, spousty a hromady papírů a co je tohle? Velký přeložený papír s rudým srdcem.
Otevřu jej, najdu tam vložené ozdobičky a tento text:
MILÁ IVČO MÁM TĚ RÁD ALE NEVIM JAK TI TO ŘÍCT
NO PROSTĚ TAK PROSTĚ CHCI TI DÁT PUSU
ALE JÁ SE STIDIM PROSTĚ TO MÁME V RODINĚ
NO TAK VÍŠ CO PUJDEME NA RANDE
A DOOPRAVDY NEVIM KAM

Já dostala minulý týden srdíčka dvě – od holčiček, ale tohle mi opravdu nepatří. Ctím, že cizí psaní se nečtou, ale když k tomuhle jsem přišla nevědouc, co to je a těch pár řádků se tedy hned do paměti zarylo. 
Zítra předám psaní adresátce. Jen jestli už ten pisatel bude vědět, kam na to rande?

 

 

 

 

 


Něco pro pekelníky i poetické duše

O adventu bývá ve škole napilno, však to znáte. Všechna dobrá předsevzetí, že letos to bude už opravdu rozjímavý a klidný předvánoční čas, často ve školní realitě vezmou za své.

Neustálý kontakt s malými školáky, ale v člověku uchovává stále trochu dětské duše. Vlastně když o tom tak přemýšlím, díky nim v této předvánoční době rok co rok opět žasnu nad jejich touhami, obavami, těšeními se, přáními.
Nejdříve to začíná každoroční školní akcí při rozsvěcení stromku o první adventní neděli a pokračuje to těšením se na Mikuláše a malými obavami z čertovské návštěvy. Ty většinou rozptýlím velkou zásobou veselých historek, kterých mám za ta léta už mnoho. Když si ráno v družině zhasneme a uděláme černou hodinku při svíčkách, připadá mi to, že se vracíme do dob našich pra a praprarodičů, ale děti se na to neuvěřitelně těší. Není neobvyklé, že děti, které ráno do družiny nedochází, přemluví rodiče, aby mohly ráno jít dřív do školy. Najednou jsou z čertic a čertíků andílci a poslouchají pro mě už otřepané historky a sami přidávají své a předhání se, kdo odvypráví lepší.
Odpoledne se děti samozřejmě těší na různé čertoviny a dnes bylo v družině peklo. Představte si, více jak třicet rozdováděných čertíků, kteří jsou po vyučování plní nevybité energie, to je občas rambajsu, že by i pekelník vzal raději nohy na ramena. A my jsme si dnes tedy to „peklo“ plné čertů udělali. Moji malí čertíci měli plné ruce práce a v družině byl až „svatý“ pokoj. Paní uklízečka nám bleskurychle dodala větve okolo kotle s čerty a celou nástěnku nám pomohla udělat, takhle nám ostatně sama od sebe vypomáhá často.

P1040975     P1040977

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale nezapomínáme ani na poetické duše. Děti si při letošním zatím marném čekání na sníh vyrobili družinové čtení na téma „vločka“.

P1040972 


SPADLA VLOČKA

SPADLA VLOČKA DO RYBNÍČKA,
PŘIPLAVA K NÍ RYBIČKA:
„COPAK TADY DĚLÁŠ, VLOČKO?“,
ZEPTALA SE RYBIČKA.
KRÁSNÁ VLOČKA, KULÍ OČKA
A VYPADÁ JAKO KOČKA.
„NECHCEŠ BÝT RADŠI RYBIČKA?“
„NE, NECHCI SKONČIT JAKO ZMRZLÁ ČOČKA,“
POVÍDÁ TA SPADLÁ VLOČKA.
(Pepa)

Hezký advent, žádné pekelníky okolo sebe a aspoň trochu poezie…