Školní lásky

Nějak nám ve škole v tom adventu kvete lásky květ, jako kdyby máj byl.
Honza z osmičky zapomene vyzvednout svoji sestřičku z družiny, prý má myšlenky u Báry… No, budiž mu prominuto, Bára s kluky pěkně mává a jak pozoruji o přestávkách, nemá z ní „hlavu v pejru“ jen on.
Po obědě pláče Pavlínka, že s ní nechce jít ve dvojici Petřík a ona ho má tak ráda.
Druhačka Stázinka si mi stěžuje, že už se s tím Fandou rozvedla, protože je přííííííšernej.

Za okny se rychle tmí a já poklízím nahromaděné věci z mého pracovního stolu, Erik tu má obrázek pro babičku, čí je asi ten zámek od šatní skříňky, třídím šablony, vystřihovánky, spousty a hromady papírů a co je tohle? Velký přeložený papír s rudým srdcem.
Otevřu jej, najdu tam vložené ozdobičky a tento text:
MILÁ IVČO MÁM TĚ RÁD ALE NEVIM JAK TI TO ŘÍCT
NO PROSTĚ TAK PROSTĚ CHCI TI DÁT PUSU
ALE JÁ SE STIDIM PROSTĚ TO MÁME V RODINĚ
NO TAK VÍŠ CO PUJDEME NA RANDE
A DOOPRAVDY NEVIM KAM

Já dostala minulý týden srdíčka dvě – od holčiček, ale tohle mi opravdu nepatří. Ctím, že cizí psaní se nečtou, ale když k tomuhle jsem přišla nevědouc, co to je a těch pár řádků se tedy hned do paměti zarylo. 
Zítra předám psaní adresátce. Jen jestli už ten pisatel bude vědět, kam na to rande?